Reklama
 
Blog | Jakub Backa

Bída melodramatické investigativy

Na systému exekucí je možné mnohé kritizovat, avšak pokud si o něm novináři před psaním svých polemik nezjistí ani základní fakta, dopadne to jako sloupek paní Zemančíkové „Balada o jedné dlužnici“[1]. V něm paní Zemančíková rozebírá osud své kamarádky, která skončila v dluhové pasti a exekuci. Nechci rozebírat předexekuční část, která je značně subjektivní a tudíž těžko ověřitelná. Naproti tomu u popisu samotné exekuce lze jednoduše ukázat, že je v rozporu s exekuční realitou.

Dle předkládaného příběhu věřitel najednou oznámil dlužnici, že její dluh předal k exekuci. Ve skutečnosti to samozřejmě nefunguje tak jednoduše, že když si věřitel usmyslí, pošle na člověka exekutora. Předtím musí mít nějaký titul, na základě kterého může být exekuce nařízena.[2] Typicky to je rozsudek soudu, jelikož nekalá praxe s rozhodčími nálezy od soukromých rozhodců byla legislativními změnami prakticky zcela vymýcena.[3] V soudním řízení předcházejícím vydání exekučního titulu se dlužnice mohla bránit, pokud by byly nároky věřitele neoprávněné. Mohla rovněž požadovat přiznání splátkového kalendáře[4], čemuž soudy dle mých zkušeností mnohdy vyhoví.

Příběh dál rychle eskaluje – dlužnice dluh splácela, když tu jí z čista jasna u bytu zvonil jeho nový majitel s tím, že se musí do sedmi dnů vystěhovat. Možná si prý zapomněla převzít nějaký ten dokument od exekutora. Prodej nemovitosti, ve které dlužník bydlí, je dle zákona až posledním způsobem výkonu exekuce v situaci, kdy žádné jiné způsoby exekuce (zejm. postižení účtů v bance, srážky mzdy či prodej movitých věcí) nepostačují.[5] Ve světle výše uvedeného nepůsobí verze dlužnice příliš důvěryhodně.

Před tím, než k dražbě nemovitosti skutečně dojde, posílá exekutor dlužníkovi mnoho dokumentů. Proces prodeje začíná exekučním příkazem[6], následuje výzva, aby dlužník do bytu vpustil znalce za účelem jeho ocenění[7], pak je zasláno usnesení o ceně nemovitostí[8] a až po těchto (minimálně) třech dopisech vydává exekutor dražební vyhlášku, kterou rovněž zasílá dlužníkovi[9]. Po samotné dražbě pak ještě exekutor zasílá dlužníkovi usnesení o příklepu, pokud byla nemovitost vydražena.[10] Příběh o jednom zapomenutém dopisu tak dostává další trhliny.

Emotivní tečka o příchodu nového majitele, který přikáže dlužnici do týdne se vystěhovat, pak působí jako čisté sci-fi. Ve skutečnosti nemůže nový nabyvatel dlužníka z bytu proti jeho vůli vystěhovat, až dokud nebude mít v ruce pravomocný rozsudek, který by dlužníkovi přikázal byt opustit. A jak je vidět například na případu ASC Klinika[11], než majitel nemovitosti takový rozsudek získá, může to v Česku trvat klidně i rok a půl. Bez ohledu na to, že je zcela v právu.

V závěru příběhu ještě paní Zemančíková uvádí, že k jakési žalobě se měl připojit rovněž další věřitel (stavební spořitelna) a byt dlužnice v hodnotě přes půl milionu korun tak byl vydražen kvůli dluhu něco kolem 5 tisíc korun. Tato část příběhu je natolik chaotická, že není možné poznat, co vše se vlastně po právní stránce stalo. Je ale nutné zdůraznit, že kvůli dluhu 5 000 Kč nelze nemovitost obývanou dlužníkem dražit. Výše dluhů musí přesahovat 30 000 Kč.[12] Autorka navíc opomněla zmínit, za kolik se vlastně ten byt dlužnice vydražil. Pokud byla výše dluhů včetně příslušenství skutečně nižší než prodejní cena bytu, vyplatí exekutor tento rozdíl dlužnici. Úvahy o tom, že možná šlo v celém případu o spekulaci s byty, ponechávám radši bez komentáře.

Lze samozřejmě pochopit snahu paní Zemančíkové upozornit na sociální dopady zadlužení, avšak papouškováním subjektivního pohledu dlužníka, který má často sám ve své situaci zmatek, dělá autorka této problematice medvědí službu.

P. S. Tuto reakci odmítl DR publikovat s tím, že je příliš konfrontační.

[1] http://denikreferendum.cz/clanek/25883-baladaojednedluznici

[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-120#p40

[3] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-216#p2

[4] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p160-1

[5] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-120#p58-2

[6] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-120#p47-1

[7] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p336-1

[8] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p336a-3

[9] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p336c-1-a

[10] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p336k-1

[11] http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.do?type=spzn&typSoudu=os&krajOrg=VSECHNY_KRAJE&org=OSPHA03&cisloSenatu=12&druhVec=c&bcVec=70&rocnik=2016&spamQuestion=23&agendaNc=CIVIL

[12] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99#p336i-2

Reklama